Žít znamená bojovat. Seneca
Francie - Paříž
Na podzim loňského roku jsme se po turistické sezóně vydali z Londýna vlakem na čtyři dny do Paříže. Ranní vstávání bylo pro mě kruté, ale stálo to za to. Po dvou hodinách ve vlaku, jsme se ocitli v Paříži. Ubytovali jsme se kousek od náměstí La Republique v hotelu Absolute - Budget hotel. Ubytování nebyl žádný přepych, ale nám to stačilo. Stejně jsme měli v plánu chodit po Paříži než se trávit dny na pokoji. Náš pokoj byl sice malý, ale za to čistý se sociálním zařízením, televizí, jednou skříní a stolkem se židlí. Bylo v něm teplo a sucho. Co víc si přát. Jelikož bylo krásně, vyrazili jsme ihned do města. Na recepci jsme si vzali mapku města a už po cestě k Siene a podél ní jsme vymýšleli kam všude půjdeme. Jasné rozhodnutí padlo na Eifelovu věž. Vzali jsme to k ní malou oklikou přes Katedrálu Notre-Dame, Louver, pár zahrad po cestě a Vítězný oblouk. Po cestě jsme navštívili také krámek s potravinami, kde jsme útokem vzali sýry, vína a bagety. V hotelu jsme měli zaplacené jen snídaně, aby jsme časově nebyli vázáni návraty do hotelu kvůli jídlu (první snídani jsme samozřejmě zaspali díky londýnskému času,který jsme si nezměnili:-)). U Eifelovky byla samozřejmě fronta jak tomu u slavných památek bývá. Naštěstí nebyla tak strašná a tak jsme se nechali přesvědčit a čekání v ní si zpříjemnili cukrovou vatou a pozorováním prodejců, kteří zde nabízeli Eifelovy věže snad všech velikostí. Na Eifelovku jsme se po důkladné kontrole (skoro jako na letišti) dostali až za tmy. A tak jsme si mohli vychutnat krásný pohled nejen na velmi zajímavě osvětlenou Eifelovku, ale hlavně Paříž. Postupně jsme se nechali výtahem vyvézt až do nejvyššího patra. Byla ukrutná zima, foukal vítr a mé závrtě dělaly své, ale i tak to byl příjemný zážitek. V posledním patře si za nemalý peníz můžete zakoupit skleničku sektu. My jsme si tuto lahůdku odpustili (i když být to horký čaj s rumem nebo jiný teplý nápoj, neváhala bych). V druhém a prvním patře si pak můžete zakoupit upomínkové předměty, které na můj vkus byly opět dražší. Vyfoukaný, promrznutý a uťapkaný jsme se s radostí vrátili na svůj pokoj do hotelu, kde na nás čekala teplá vana a postel.
Druhý den jsme celý věnovali muzeu Louvre. I když k Louvre jede metro (žlutá linka č-. 1) - zastávka metra Palais Royal-Musée du Louvre. My jsme opět vyrazili pěšky. Od hotelu to nebylo daleko a stále jsme měli co objevovat v místních uličkách. Já osobně sem se zamilovala do krámku s korálky všech možných barev, velikostí, tvarů a materiálu. Obchod byl opravdu jak z jiného světa. Sálala z něho úžasná atmosféra a i personál byl velmi milý a usměvavý. Ale vraťme se opět do Louvre. Hlavní vstup do muzea je vytvořen z pyramidy a naleznete ho na Napoleonově nádvoří. Už jen samotný vstup je velmi zajímavý a stojí za shlédnutí. Oblečení a batohy si můžete uložit do šatny. Dávejte si však pozor zda nemáte v batohu výrazně zapáchající jídlo jako jsme měli my (sýrové bagety). Batohy s jídlem vám totiž do šatny nevezmou. Muzeum je otevřeno od st do po. V úterky a francouzské státní svátky je muzeum zavřené. Sbírky v muzeu najdete ve třech oddělení s názvy Richelieu, Sully a Denon. Všem doporučuji, aby si při vstupu do muzea vzali jeho plánek. Pokud jdete do muzea hlavně kvůli obrazu Mona Lisy, věřte, že k němu cestu najde snadno - je značen. Pokusili jsme se projít všechny sbírky, které se tu nachází, ale nebylo to v našich silách. Aby jsme si to pořádně užili, potřebovali by jsme muzeu věnovat tak dva dny. Ale k Mona Lise jsme se skrz dav protlačili :-)
Třetí den jsme vyrazili na celodenní výlet do Versailles. Hlavním našim cílem byl samozřejmě zámek a jeho obrovské zahrady. K přepravě jsme využili rychlovlak RER (žlutá linka C), kterým jsme se dostali do vesničky Versailles a od zastávky jsme se nechali pěšo unášet davem až k zámku. Po cestě narazíte na prodejce vstupenek, kteří vám slibují nižší ceny než v pokladnách zámku. Nevěřte jim. My jsme naštěstí odolali a udělali jsme dobře. Nepršelo nám a tak naše první kroky vedly do zahrad. Bohužel jsme byli mimo sezonu a tak jsme neměli to štěstí zhlédnout fontány v akci (fungují od března do září a jen o víkendech). První nás čekaly dvě malé fontány, od kterých je úžasný výhled k velké Apolónově fontáně, která je tvořena z vody se vynořujícím kočárem taženým čtyřmi koňmi. Za ní se nachází umělý vodní kanál. Když se díváte od zámku k Apolónově fontáně, připadáte si jako by jste se ocitli v klasickém francouzském filmu ze 17. století :-) Atmosféra zahrad je úžasná. Od Apolónovy fontány jsme se dostali k letnímu sídlu Velký Trianon a Malý Trianon. Obě sídla však byla zavřena. Velké překvapení však na nás stále čekalo. Kroky nás přes pár rozmanitých zahrad kolem Malého Trianonu dovedly do Le Hameau de Marie Antoinette. Jedná se o malou vesničku s farmou, kterou nechala vybudovat Marie Antonietta, která sem chodívala prožívat tzv. vesnický život. Celé místo je kouzelné a dýchne na vás zvláštní atmosférou. Domky přístupné nebyli. Občas jsme mohli nakouknout do stájí nebo stodol. Společnost nám dělala zemědělská zvířata, která se v poklidu popásala na malých pastvinách a dokreslovala tak dokonalou představu venkova. Sem tam se mihnul tichý personál. Nemohli jsme se z tohoto místa odtrhnout a strávili jsme zde mnoho času pochůzkami a posedáváním. Nezbývalo nám mnoho času, protože jsme chtěli stihnout ještě prohlídku zámku a tak jsme si zbytek zahrad nechali na příště a vyrazili zpět k zámku. Zde už jsme museli zaplatit vstupné. Hned při příjezdu mě zarazila zlatá obří věc na nádvoří. To sem však netušila co za příšernosti mě čekají uvnitř :-( Pokud opomenu nevkusné barevné ohavnosti obřích velikostí zabírajících skoro celou místnost třeba ve tvaru psa, nebo tří vysavačů umístěných v akvariu je se opravdu čím kochat. Bohužel mě zakomponovaná výstava rádoby moderního umění natolik znechutila celkovou prohlídku, že jsem raději myšlenkami zůstala v zahradách a moc ze zámku neměla.
Poslední den našeho pobytu jsme opět věnovali k prohlídce města a některým památkám, na které jsme po cestě narazili. Nic velkého jsme na tento den neplánovali. Po třech dnech strávených na nohou jsme toho začínali mít plné kecky, ale i tak jsme se z daného dne snažili vymáčknout maximum. Náš čas se nám pomalu chýlil ke konci a nám nezbývalo než se vydat směr vlakové nádraží. Ještě jsme si stihli zaskočit do McDonaldu na hranolky, kde nás tak trochu šokoval místní obyvatel tmavé pleti. K obrovské porci hranolek nám totiž daroval jeden ze svých zbylých hamburgerů :-) Statečně jsme odolali a při odchodě jsme ho vyhodili do smetí. Za poslední eura jsme si koupili láhev vína, aby naše rozloučení s Paříží mělo úroveň a tím si i připili na náš brzký návrat :-)
www.absolute-paris.com
www.louvre.fr
https://www.chateauversailles.fr/homepage
https://mesta.orbion.cz/pariz/
